PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Temné, nervózní intro rozráží zvířecí ryk Bernharda Weiße, za nímž následuje prvotřídní metal – coreová smršť. Kytary unisono hoblují uzemňující rify, rytmické tempo se dostává do málem neudržitelných otáček, úsečně vyřvávaný jednoslovný refrén se zdá být stejně účinným jako rozbrušovačka spuštěná na plné obrátky. Drobný náznak melodického zavlnění je okamžitě sražen k zemi novu porcí tunové šestistrunné zátěže a bez náznaku zklidnění a zpomalení se jede dál a dál. Tohle že jsou AXXIS? Ehm, nejsou, samozřejmě. Ale v nějaké zcela utopické představě, k níž mě mimochodem svedl název jejich nového (v pořadí již jedenáctého) studiového alba, by to myslím dost dobře možné bylo.
Myšlenka, že by tihle Němci opustili svůj mateřský melodický heavy metal, je totiž tak nepředstavitelná, že si o srovnání s „Utopií“ přímo říká. A jaká tedy ve skutečnosti je nahrávka, jíž naši němečtí sousedé s více než dvacetiletou praxí připisují právě zemi, která existuje jen v našich fantaziích? Navýsost tradiční, samozřejmě, ale také překvapivě silná, mohu-li to tak nazvat. Téměř neregistrovatelná výměna na bubenické stoličce (myšleno samozřejmě v tom pozitivním slova smyslu), kde Andrého Hilgerse (naskočivšího do RAGE) vystřídal Alex Landenburg (ANNIHILATOR, MEKONG DELTA), jakoby kapelu postrčila k velmi dravému a živelnému výkonu. Na mnoha místech dostává přednost výrazný dvoukopákový rytmus, kytary rovněž znatelně přitvrzují, takže dojem o tom, že AXXIS zlehka přitvrdili, je zcela určitě na místě. Při tom neztratili nic ze svého původního puncu, a protože s invenční zápletkou si poradili rovněž víceméně zkušeně, zdá se tomu být přesně tak, jak už jsem předesílal.
„Utopii“ rámují dvě z nejrychlejších skladeb, a sice v úvodu titulní věc (po tentokráte skutečně temném a nervózním intru) a v závěru „Underworld“. Nadevší pochybnost lze obě zařadit do zlaté studnice tvorby kapely, a to především díky vykouzlení výborných nápadů, jež se skvěle doplňují s naznačenou „přísnější“ náladou AXXIS. Tím ovšem výčet skladeb hodných zvláštního zřetele nekončí a je výrazně slyšitelné, že jednu z předem jasných hlavních rolí v tom hrají i Oellersovy klávesy, které zůstávají vůdčími i po zbytek alba a nezřídkakdy dokáží vyvolat skutečně působivý dojem (viz. nebezpečně hororová atmosféra „Last Man On Earth“ nebo naopak až téměř poprockový přídech „Saran Wanna Die“ či spolehlivé tutovky „Heavy Rain“). Nechybí historicky premiérové připomenutí mateřštiny (v jinak pěkné „Fass Mich An), nechybí relativně slušně zvládnutá balada („Father´s Eyes“) a najdou se i hlušší místa („Eyes Of A Child“), abych zase všechno neviděl jen růžově.
Zkrátka takový moc pěkný kousek od AXXIS, chtělo by se napsat, který i po těch letech dává kapele hrst zvučných argumentů – tedy pokud by jí snad někdo chtěl z něčeho vinit. Já nicméně od nějaké kritiky v tom pravém slova smyslu dávám v případě „Utopie“ ruce kompletně pryč.
Nebude to nejspíš polití živou vodu, protože tak špatně na tom zase AXXIS nikdy nebyli, nicméně určitý posun ve výraznosti a přesvědčivosti je zde (minimálně oproti několika posledním albům) poměrně zřetelný.
7,5 / 10
Bernhard Weiß
- zpěv
Marco Wriedt
- kytara
Rob Schomaker
- baskytara
Harry Oellers
- klávesy
Alex Landenburg
- bicí
1. Journey To Utopia
2. Utopia
3. Last Man On Earth
4. Fass Mich An
5. Sarah Wanna Die
6. My Father’s Eyes
7. The Monsters Crawl
8. Eyes Of A Child
9. Heavy Rain
10. For You I Will Die
11. Underworld
ReDISCOver(ed) (2012)
Utopia (2009)
Doom Of Destiny (2007)
Best Of Axxis (Best Of) (2006)
Paradise In Flames (2006)
Time Machine (2004)
Eyes Of Darkness (2001)
Colection of Power (Fan EP) (2000)
Back To Kingdom (2000)
Voodoo Vibes (1997)
Matters of Survival (1995)
The Big Thrill (1993)
Access All Areas (Live) (1991)
Axxis II. (1990)
Kingdom Of The Night (1989)
Vydáno: 2009
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 49:27
Produkce: Bernhard Weiß a Harry Oellers
Studio: Soundworxx Studio, SRN
Tak čo povedať na moje najoblúbenejšie CD Axxis? Tak predovšetkým je to jedna divoká jazda od začiatku až do úplného konca. Temné intro navodí tu správnu atmosféru a dvojica úvodných skladieb to rozbalí pekne od podlahy. Ostré riffy v kombinácii s ultrarychlými klávesovými a gitarovými sólami, do toho chirurgicky presný a extrémne rýchly bicman...no a mohutné refrény, v ktorých explodujú obe skladby sa počúvajú skvele. Ospevovať na tomto albume vokálny výkon Bernieho by bolo nosením soli do mora - poviem len tolko, že je famózny. Vo vynikajúcej power balade My Father´s Eyes hrajú prím klávesy, ktorých melódie sú proste dokonalé. V skladbe Heavy Rain Axxis znova ukázali, že sú to hitmakeri par excellence. Pecky Fass mich an a Sarah Wanna Die sú ukážkou rýchlosti, sviežosti a hlavne hudobnej úprimnosti Axxis. Jemne zaostáva akurát dvojica For You I Will Die a Underworld. Čo by za to ale niektoré kapely dali, ak by sa im darilo skladať aspoň takto kvalitné songy. Bonusovka Taste My Blood hanbu Utopii nerobí a záverečná 20 Years Anniversary song je prierez najváčších hitov v novom šate. A že im to riadne sekne. Teší ma prítomnosť mojich oblúbených spevákov Andiho Derisa a Doro Pesh. Skladbe vtiskli vlastnú charizmu. Skvelé album a nádherný obal. Aj po vyše piatich rokoch to má gule jak sviňa. Pre mňa jasná desina.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.